Rozděluje se hlavně do dvou kategorií, jedna je sinusový invertor a druhá je obdélníkový invertor. Výstup sinusového střídače je stejný nebo lepší sinusový střídavý výkon jako síť, kterou denně používáme, protože v síti nedochází k elektromagnetickému znečištění.

Střídač s obdélníkovou vlnou vydává nekvalitní střídavý proud s obdélníkovou vlnou a jeho maximální hodnota v kladném směru až maximální hodnota v záporném směru se generuje téměř současně, což způsobí vážné a nestabilní účinky na zátěž a samotný měnič.

Zároveň má nízkou nosnost, pouze 40-60 % jmenovité zátěže, a nemůže unést indukční zátěž. Pokud je zátěž příliš velká, třetí harmonická složka obsažená v proudu obdélníkové vlny zvýší kapacitní proud tekoucí do zátěže, což ve vážných případech poškodí kondenzátor výkonového filtru zátěže.

V reakci na výše uvedené nedostatky se v posledních letech objevily quasi-sinusové (nebo vylepšené sinusové vlny, modifikované sinusovky, analogové sinusovky atd.) měniče. Mezi výstupní křivkou od kladné maximální hodnoty do záporné maximální hodnoty je čas. Interval, efekt použití byl vylepšen, ale průběh kvazi-sinusové vlny je stále složen z lomené čáry, která patří do kategorie obdélníkové vlny, a kontinuita není dobrá. Závěrem lze říci, že sinusové měniče poskytují vysoce kvalitní střídavý proud, který může pohánět jakýkoli druh zátěže, ale technické požadavky a náklady jsou vysoké.

sine inverter